Historie školního statku

ŠKOLNÍ STATEK A HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA

Člověk měnil a stále mění přírodu k obrazu svému.

Domestikace a následný cílený chov zvířat jsou jedním z mnoha příkladů. Domestikací se ze zvířat stala zvířata víceméně na člověku závislá.
Wikipedie uvádí, že hospodářské zvíře je zvíře, u kterého se sleduje přímý hospodářský užitek.
Tento pojem se obsahově překrývá s termínem domácí zvíře, nejde však o synonyma. Mezi domácí domestikovaná zvířata patří jak druhy chované pro hospodářský užitek, tak zvířata chovaná jako naši domácí mazlíčci a společníci.
Mimoto se hospodářsky využívají i volně žijící nebo polodivoká zvířata, která nebyla domestikována.
Hospodářský užitek člověk získává nejen ze savců nebo ptáků, ale obecně vlastně ze všech druhů živočichů.
Chov zvířat, nebo též živočišná výroba, je odvětví zemědělství zabývající se péčí o hospodářská zvířata, poskytující maso, mléko, vejce, vlnu nebo jiné produkty. Zahrnuje každodenní péči, šlechtění a odchov mláďat.
Chov zvířat má dlouhou historii, počínaje neolitickou revolucí kdy došlo k jejich první domestikaci, zhruba 13 tisíc let před naším letopočtem, a předcházel začátku pěstování prvních plodin.

Statkáři se vždy o hospodářská zvířata a jejich chov zajímali a nejinak tomu bylo i na školním statku v zemědělské školy v Písku.
I když cesta k založení chovu na školním statku nebyla leckdy jednoduchá a snadná.

V době založení nové rolnické školy, tehdejší vedení uznávalo, že vedle teoretické výuky je důležitá i výuka praktická. K praktickému vyučování je třeba nejen pozemků, ale samozřejmě i zvířat a prostor pro jejich chov.

Proto vedení požádalo majitele dvora dobešického, knížete Lobkowice, o příděl vhodných pozemků. To se také stalo. Ovšem počáteční výběr pozemků nevyhovoval a docházelo k neshodám a velmi komplikovaným situacím.

Až roku 1883 bylo pro tyto účely najato pole na Budějovickém předměstí a obec Písek propůjčila část starého vojenského cvičiště.
Pozemky byly nejprve využívány jako pokusné a pak se přistoupilo k výstavbě nové budovy školy.
Budova školy na tomto místě stojí dodnes.

Po výstavbě školní budovy se přistoupilo ke stavbě sousední budovy hospodářské. A tím vlastně začal cílený chov zvířat na školním statku.

Již roku 1888 byl zakoupen bernský skot. Mimochodem, velmi dobrá volba.
Bernský skot je ráz simenského skotu chovaného ve Švýcarsku. Patří do plemen čelnatých, odvozených od předpokládaného předka Bos frontosus.
Podílel se na vzniku bernskohanáckého a bernskočeského, a tím i dnešního plemene, českého strakatého skotu. Český strakatý skot je dnes na školním statku prioritou.

Roku 1891 se přikročilo ke stavbě vepřína a drůbežárny. Dle dobového tisku k výstavbě „vepřince“ a „drůbežníku“.
Rozšířila se i stáj pro skot a bylo zakoupeno několik jalovic pincgavského plemene skotu.
I toto plemeno je velmi zajímavé. Plemeno vzniklo v Rakousku, v oblasti Pinzgau v Salzbursku přikřížením skotu z Wallis do místního krajového plemene.
Původně bylo třístranné užitkovosti, což bylo jistě také důvodem jeho nákupu. Dnes je to plemeno s užitkovostí dvoustrannou s rovnoměrným důrazem na masnou i mléčnou užitkovost.
Do stáje pro chov prasat bylo pořízeno plemeno yorkshire a berkshire. V obou případech se jedná o anglická plemena prasat, přičemž yorkshie (velké bílé anglické) je jedno z největších plemen prasat a berkshire zase vyniká svou „krásou“. Jedná se o celoplášťově černé prase se šesti bílými odznaky – na distálních částech končetin, rypáčku a na konci ocásku.

Do výčtu plemen přibylo i plemeno Plymouth Rocsk. To je plemeno drůbeže.
To, že bylo na školní statek pořízeno právě toto plemeno, svědčí o pokrokovosti a moderním myšlení vedení školního statku.
Na konci 19. století se totiž jednalo o naprostou novinku, v našich zemích málo známou. Poprvé se objevily plymoutky na výstavě drůbeže v Bostonu v listopadu roku 1849.
Představil je Dr. John Bennet s několika dalšími chovateli. Podle svého bydliště – města Plymouth ve státě Massachusetts je pojmenovali Plymouth Rocsk – plymutské skály. Plymoutky se pravděpodobně vyskytovaly v několika barvách. Roku 1891 byl založen Americký klub chovatelů plymoutek žíhaných. Je tudíž pravděpodobné, že na školním statku byl chován právě tento barevný ráz.

Kromě zmíněných slepic byly chovány husy toulouské a perličky šedé.
Husy toulouské byly původně vyšlechtěny ve Francii. Jméno je odvozeno od města v jižní Francii – Toulouse. Exteriér husy se dodnes moc nezměnil, jsou překrásné, plodné a mohou být chovány na maso, ale i jako okrasné plemeno. Navzdory své velikosti jsou tiché, klidné pohybují se pomalu, se zvláštní vznešeností.

Naproti tomu perličky tak tiché nejsou.
Perlička pochází z Afriky. Je známá svou nebojácností, ale zároveň i velkou ostražitostí.

Díky svému křiku a obezřetnosti se stala důležitou součástí každodenního života dalších zvířat a varovný pokřik perliček je již instinktivně vnímám většinou živočichů za signál být na pozoru. Bohužel, stejnou funkci se snaží perličky plnit i na našem dvorku. (bohužel pro sousedy). Ostatní drůbež si velmi brzy zvykne, že pokud je spuštěn rámus, je zapotřebí tomu věnovat alespoň minimální pozornost.
V současné době se plemeno označuje jako perlička modrá.

Školní statek se dále rozvíjel a rozšiřoval a modernizoval svůj prostor pro zvířata.

V roce 1893 byl zakoupen čistokrevný originální býk a jalovice simenského skotu.

Pro husy byla vybudována vodní nádrž.

Velké sucho v roce 1893 však školní statek značně poškodilo.

Roku 1897 byly provedeny opravy stáje pro skot a pro prasata. Pro chov prasat byly vybudovány letní boudy, které sloužily pro venkovní chov.

V roce 1898 byla při školním statku zřízena, podle přání zemědělské rady, plemenná stanice siemenského skotu.

Rok 1901 byl pro školní statek a zvířata rok stavební. Pro potřeby rozšiřujícího se chovu zvířat byla zbudována řada staveb: stodola, vepřinec, hnojiště, brodiště pro prasata, výběh pro skot. Byla postavena moderní komora pro líhnutí drůbeže umělým i přirozeným způsobem.
V zahradě byla vybudována i malá umělá líheň ryb kalifornským přístrojem.

Stavbu provedl písecký stavitel Václav Špirhanzl, nákladem 27 000,- korun. Mimochodem, Václav Špirhanzl zastával v letech 1907–1919 funkci starosty města Písku.

Po zřízení městské elektrárny v roce 1906 se připojil k odběru elektrické energie i školní statek.

I do chodu školního statku zasáhla 1. světová válka.
Po skončení válečných let byla škola převzata zemí Českou a v roce 1921 byly pozemky v rámci pozemkové reformy od obce Písek zakoupeny zemí Českou. Škola musela postoupit pozemky školní zahrady na stavbu nových kasáren a jako náhradu obdržela pro školní statek 5 ha polí dobešického dvora.
Bylo nezbytně nutné rekonstruovat stávající stáje pro prasata i skot, aby odpovídaly moderním zásadám chovu zvířat. V době meziválečné a až do konce 2. světové války se na stavu chovu zvířat moc nezměnilo. Nebylo možno provádět opravy stájí, ani obnovovat stav zvířat.
Po válce nebyl stav školního statku zcela jasný. Bylo uvažováno o přidělení purkratického dvora, ale nakonec byl použit k jiným účelům.

Po otevření střediska pracujícího dorostu při dvouleté zemědělské škole byla snaha školní statek zvětšit.

1. 1. 1953 byl od Státního statku Protivín převzat bývalý nájemný dvůr Dobešice.
Výměra se úspěšně rozšiřovala a pro chov zvířat byl školnímu statku postoupen čtyřřadý kravín v blízkost města Písku, směrem na Topělec, tzv. „Rybárna“. Ten sloužil úctyhodných 40 let, až do roku 1994.
Protože se město Písek samozřejmě dále rozšiřuje, zmíněná stavba již v současné době neexistuje.

V 70. a 80. letech 20. století se pro účely chovu zvířat vybudovalo a rekonstruovalo několik objektů.
V objektu centrálního dvora fungovala porodna dojnic, porodna prasnic a odchovna prasat. V původní boční budově byla umístěna výkrmna skotu a odchov telat.

Zcela novým, moderním objektem, vybudovaným v 80. letech, byla volná produkční stáj dojnic s dojírnou. Na svou dobu se jednalo o velmi progresivní technologii chovu dojnic. Byly zde použity prvky odpovídající požadavkům na, jak bychom řekli dnes, welfare zvířat. Jednalo se o volné ustájení skotu, které umožňuje volný pohyb zvířat s možností přirozených projevů chování.
Avšak i tato stáj musela do dnešních dnů projít modernizacemi a drobnými opravami a razantní rekonstrukce ji teprve čeká. V současné době již mezi nejmodernější nepatří.

Současně bylo vybudována „OMD“ – odchovna mladého dobytka.

Bohužel, tato stavba neodpovídala již od začátku náročným požadavkům, vyskytly se stavební problémy, se kterými se musí školní statek vypořádávat dodnes. Navzdory tomu je dnes odchovna nově zrekonstruována, je vybavena zcela novou špičkovou technologií ustájení a svému účelu – odchovně mladého skotu – slouží dál.

Z chovaných zvířat se preferovaly hlavně hybridi a užitkoví kříženci.
Stále se chovaly pouze základní druhy hospodářských zvířat, chov se zaměřoval na skot a prasata.

V posledních 10 – ti letech doznal chov zvířat na školním statku obrovských změn.

Došlo k reorganizaci struktury chovaných zvířat a ŠS se zaměřil na chov českých plemen.
Od tohoto rozhodnutí nebylo daleko k rozhodnutí chovat i plemena genetických zdrojů.
Genetické zdroje lze definovat mnoha způsoby. Obecná definice Dohody o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo“.
Jde tedy o kulturní plodiny, plemena, ale také o některé jejich volně žijící příbuzné.

Do genových zdrojů hospodářských zvířat České republiky byla zahrnuta plemena, která mají původ nebo jsou dlouhodobě adaptována na území Česka:

  • plemena skotu

    • česká červinka, český strakatý skot

  • plemena prasat

    • přeštické černostrakaté prase

  • plemena ovcí

    • šumavská ovce, valašská ovce

  • plemena koz

    • bílá krátkosrstá koza, koza hnědá krátkosrstá

  • plemena koní

    • starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik, českomoravský belgický kůň

  • plemena drůbeže

    • česká slepice zlatá kropenatá, česká husa

  • plemena králíků

    • český albín, český červený králík, český černopesíkatý, český luštič, český strakáč, moravský bílý hnědooký, moravský modrý králík

  • plemena nutrií

    • český typ standardní nutrie, moravská stříbrná nutrie, přeštická nutrie

  • ryby

    • kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný potoční forma, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká, síh peleď, síh maréna

  • plemena včel

    • včela kraňská

Přesto, že se jedná o celkem rozsáhlý výčet plemen, na školním statku se průběžně chovají zástupci velké většiny z nich.

V produkční stáji dominuje čistokrevný český strakatý skot. Český strakatý skot, často také nazývaný česká straka, červená straka nebo jen zkratkou čestr, je tradiční české kombinované plemeno skotu. Je součástí celosvětové populace strakatých plemen shodného fylogenetického původu, odvozeného od strakatého skotu chovaného už ve středověku v okolí Bernu. Touto volbou školní statek velmi dobře navázal na chov prvního plemene skotu v začátcích školního statku. V současnosti v České republice tvoří český strakatý skot asi polovinu veškeré populace skotu.

Stádo českého strakatého skotu dosahuje na školním statku nadprůměrné mléčné užitkovost, ve srovnání s celorepublikovým průměrem. Díky dosahovaným parametrům mléčné užitkovosti, reprodukčním ukazatelům a ostatním sledovaným aspektům, se školní statek pravidelně zúčastňuje prestižní soutěže Mléčná farma roku. A velmi úspěšně.

Na pastvině školního statku jsme mohli sledovat i českou červinku. V současnosti zde již není.

V pavilonu chovu prasat má čestné místo prase Přeštické černostrakaté. Přeštické černostrakaté je původní české plemeno, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Občas se používá jako mateřské plemeno pro křížení v rámci hybridizačního programu, ale bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva.

V prostorech drobnochovu nalezneme všech sedm zmiňovaných plemen králíků. Všechna plemena byla vyšlechtěna českými šlechtiteli. K jejich šlechtění docházelo postupně od konce 19. až do druhé poloviny 20. století na území Čech a Moravy.

Plemena králíků vzniklá na našem území, tradičně chovaná v drobných chovech, jsou dokonale přizpůsobená klimatickým a chovatelským podmínkám. Vzhledem ke genetické originalitě, trvalému chovu v čistokrevné plemenitbě, prokázaným užitkovým vlastnostem je možno předpokládat i budoucí využití při hybridizaci pro produkci králičího masa v tradičních nebo ekologických chovech, případně i v chovu produkčních hybridů.

Obě zařazená plemena drůbeže – česká slepice zlatá kropenatá a česká husa, na školním statku nechybí. Česká slepice zlatě kropenatá určitě stojí za zmínku. Je to původní staré krajové plemeno, které je chováno na území Česka již po staletí. Ve své současné podobě byla vyšlechtěna na počátku 20. století ze zbytků původních českých selských slepic chovaných v obcích Komorovice a Dobronín.

Vyznačuje se velmi živým temperamentem, ostražitostí až plachostí, značnou otužilostí a velkou shánlivostí.

Tyto vlastnosti jí předurčují zejména pro chov ve velkých výbězích, je to plemeno na vzestupu zájmu chovatelů a kuřata jsou stále žádána.

Česká husa je původní české plemeno, které bylo v českých zemích velmi rozšířené v čisté podobě až do 70. let 19. století. Vznikla z divoké husy velké. Populace původního domácího plemene českých hus byla založena v 30. letech 20. století ze zbytku selských hus, chovaných ojediněle zejména v západních Čechách.

Na školním statku nechybí ani Šumavská a Valašská ovce. Valašská ovce patří mezi naše původní salašnická plemena a je výsledkem křížení s původními slovenskými plemeny. Šumavská ovce je plemeno podhorských a horských oblastí. U nás bylo původně chované na Šumavě. Dnes se plemeno rozšířilo i do dalších oblastí. Obě plemena jsou však velmi málo početná.

Koza bílá a hnědá krátkosrstá – genové rezervy plemen koz. Koza domácí  je domestikovaný přežvýkavec, patřící mezi nejstarší užitková zvířata. Člověk ji chová bezmála 10 tisíc let. Koza hnědá krátkosrstá je mléčné plemeno vyšlechtěné převodním křížením původních strakatých a hnědých plemen koz s dovezenými kozly harckého plemene z Německa. Dříve se chovala jako bezrohá, dnes je rohatost u obou pohlaví povolena. Koza bílá krátkosrstá je mléčné plemeno. Vyšlechtěno bylo v první polovině 20. století převodním křížením původních krajových rázů s dováženými kozly sánského plemene ze Švýcarska a Německa. Kozy jsou zvířata velmi zvědavá, zvídavá a všetečná.

Nesmíme zapomenout ani na vzrůstem největšího zástupce genových rezerv a to na Starokladrubského vraníka „Sáru“. Na školním statku je ozdobou. Starokladrubský kůň je nejstarší české plemeno, český chovatelský unikát, jehož původ sahá až na začátek novověku. Je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem. Obecně se dělí na dva typy: starokladrubský bělouš a starokladrubský vraník. A na školním statku je chován právě vraník. Starokladrubský vraník vznikl společně s běloušem.

Nesmíme opomenout ani nejmenšího zástupce co do velikosti, ale největšího počtem – tisíce včel kraňských v úlech školního včelína. Včelín školního statku je historická dřevěná stavba. Stále slouží k chovu včel, ale k získávání a zpracování medu má školní statek špičkové moderní zařízení, které odpovídá přísným hygienickým požadavkům.

Chovaná včela kraňská je výsledkem křížení původního plemene na území Čech a části Moravy, včely tmavé. V polovině minulého století docházelo k jejímu křížení s jinými plemeny, např. se včelou italskou či kavkazskou. Došlo ke značné bastardizaci a zanikla původní čistá forma tmavé včely.

Již na konci19.století však vznikl plemenářský program na podporu návratu tmavé včely. Do obnovy chovů se začala používat právě včela kraňská, která byla té původní (tmavé) nejvíce podobná. Po 1. světové válce byl její dovoz ještě více zesílen, tyto včely byly ještě mírnější a přizpůsobivější. Původní včelu se již však nepodařilo znovu obnovit.

V roce 1965 – 66 přestala tmavá včela v čisté formě oficiálně existovat. V roce 1970 byla Českým svazem včelařů přijata dlouhodobá koncepce chovu matek, jejímž cílem byl chov čisté formy včely kraňské.

Přesto, že má včela kraňská svůj původní domov v Gorensku, v hornaté části Slovinska (Kraňsko), její přirozený výskyt sahá od jihovýchodních Alp, přes severní Balkán, k údolí Dunaje, až do Karpat.

V současné době je rozšířena také po střední a západní Evropě. S jejím chovem se začíná i v Americe a v Austrálii. Proč je právě toto plemeno tak oblíbené? Čím je tato včela tak výjimečná?

Její předností je rychlý až velmi rychlý jarní rozvoj, který končí již v plném létě. Má dobrý sběrací a orientační smysl, silnou energii letu.

Velmi hospodárně přezimuje. Využívá jak nektarovou, tak i medovinovou snůšku.

Je velmi klidná a mírná při manipulaci, odolná proti bakteriálním nákazám plodu a málo tmelí. Kraňka je také velmi přizpůsobivá novému prostředí. Má opravdu tolik předností, že je právem preferovaná oproti jiným plemenům včel.

Mezi druhy ryb zařazené do genových rezerv patří, mimo jiné, i kapr obecný. Při troše rybářského štěstí si ho můžeme prohlédnout v rybníčku. Ostatní druhy ryb zde sice nenajdeme, ale můžeme se o nich něco dozvědět z výukových materiálů ve škole.

Posledním zvířecím druhem v genových rezervách, který na školním statku v současné době nesmí chybět, je nutrie – český typ standardní nutrie, moravská stříbrná nutrie a přeštická nutrie. Nutrie byly do výčtu zvířat na školním statku začleněny mezi posledními. V současné době se plánuje vybudování nového prostoru chovu, aby odpovídal všem požadavkům.

Nutrie jsou velmi milá zvířata a vyznačují se osobitými vlastnostmi. Nutrie říční, známá též jako vodní krysa, řekomyš, nebo bobr bahenní, je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky. Ve světě se často chová na kožešinu a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam nepříjemných invazních druhů. Její chov v zajetí podléhá přísným pravidlům.

Exteriér nutrií stojí za pozornost. Český typ standardní nutrie má dva barevné rázy: šedohnědá a oranžovohnědá. Moravská stříbrná nutrie má šedou srst, pigmentovanou kůži a hnědé oči. Podsadu na břiše má šedou a boky stříbrné. Přeštická nutrie je asi nejhezčí – má bílou srst, která je okolo očí, uší a na hřbetě tmavě hnědá. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentovány.

Do celého spektra plemen genových rezerv chybí pouze ostatní plemena koní. Ale co není, může být!

Školní statek však chová i jedno jedinečné plemeno, které nepatří do genetických rezerv a dosahuje v chovu výjimečných výsledků. Je to plemeno německá černohlavá ovce.

Německá černohlavá ovce je polojemnovlnné, krátkovlnné a bezrohé masné plemeno. Vzniklo křížením plemen hamsphire, oxford down, shropshire a suffolk v letech 1870-1914. Plemeno se podílelo na vzniku francouzské černohlavé, litevské černohlavé a lotyšské tmavohlavé.

Chová se převážně v severní a západní části Německa a z celkového počtu chovaných ovcí v Německu zaujímá druhé místo, přibližně 18 %.

Je většího tělesného rámce s výraznými masnými znaky. Hřbet má poměrně dlouhý, široký a dobře osvalený. Jak je patrné z názvu, hlava je černá, vlna na zbývajících částech těla je bílá. Ovce jsou přizpůsobivé a velmi dobře se adaptují ve všech výrobních oblastech. Vzhledem k dobré chodivosti je možné uplatnit různé způsoby pastvy.

Školní statek je v ČR s chovem tohoto plemene jedním z mála. Není to plemeno v našich zemích tradiční.

Školní statek produkuje velmi kvalitní plemenný materiál, účastní se pravidelně nákupních trhů beranů a každoročně své odchovy prezentuje na celonárodní výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích. Odtud také pravidelně přiváží ocenění za kolekce vystavených zvířat.

Kromě zmíněných plemen se školní statek věnuje, samozřejmě, i chovu plemen ostatních. V současné době je na statku chováno kolem 40 – ti plemen hospodářských zvířat. Například jen plemen prasat je deset, plemena skotu jsou čtyři a plemen holubů je osm. A to vše ještě v několika barevných rázech. Rozmanitost chovaných plemen je důležitá pro účely výuky studentů.

Studenti se práci se zvířaty na školním statku velmi ochotně věnují. Ale tak tomu bylo na školním statku vždy. Práce s těmito ušlechtilými zvířaty je přínosem nejen pro ně samotné, ale bude jistě přínosem i pro naše nové, budoucí studenty.

Ing. Marie Procházková